Emil Horvát – rozhovor

Pan Horvát pochází z Litvínova, z početnější romské rodiny. Vystudoval střední pedagogickou školu. V současnosti je studentem 1. ročníku Vysoké školy báňské. Po maturitě začal pracovat jako učitel na 2. stupni Základní školy v Lomu u Litvínova. Byl učitelem hudební, tělesné a občanské výchovy a zeměpisu. Po pěti letech ve školství se i s přítelkyní odstěhoval do Velké Británie. Zde pracoval jako operátor výroby, pak jako mistr výroby a nakonec jako technik kvality. Za čtyři roky se vrátili zpět do ČR. Nyní pan Horvát pracuje jako hlavní mistr výroby ve společnosti Czech Pak Manufacturing. Má dvě malé děti (3 a 4 roky). Jeho cílem je vystudovat vysokou školu a vychovat děti, které budou mít vzdělání a chuť něčeho dosáhnout.

Pane Horváte, hledal jste někdy dlouhodobě neúspěšně práci? Ne, nehledal. Já jsem měl zatím štěstí. Když jsem se stěhoval do VB, tak jsem měl práci již zajištěnou, a když jsem se vracel zpět do ČR, hledal jsem práci přes internet. Pracovní poměr ve VB jsem ukončil až v okamžiku, kdy jsem byl přijat v Czech Pak Manufacturing.

Proč jste si vybral právě toto zaměstnání? Ve Velké Británii jsem pracoval v potravinářském průmyslu a tato nabídka byla ze stejné oblasti. Potravinářský průmysl je odvětví, které mě nadchlo, a proto jsem se přihlásil do konkurzu.

Bylo pro vás motivací také to, že jste věděl, že firma, u které se ucházíte o místa, zaměstnává příslušníky etnických menšin? O této skutečnosti jsem nevěděl. Kdybych to věděl, určitě bych byl mnohem klidnější a jistější. Mnoho mých přátel ve Velké Británii mě odrazovalo. Říkali mi, že není možné abych já, Rom, v ČR nastoupil na pozici mistra výroby.

Jak probíhalo příjímací řízení? Prošel jsem celkem čtyřmi pohovory. První pohovor proběhl ve Velké Británii v angličtině. Druhý pohovor jsem měl telefonicky, též v angličtině. Třetí pohovor byl už v ČR s agenturou, která práci zprostředkovávala. Poslední pohovor jsem měl s vedením firmy. Ze všech čtyř pohovorů jsem měl dobrý pocit. Na žádném z nich jsem necítil žádný údiv, opovržení či nedůvěřivost, ba naopak.

Podařil se Vám v zaměstnání karierní postup? Jaký? Ano. V Czech Pak Manufacturing jsem v roce 2008 začal jako směnový mistr. Od roku 2011 jsem na pozici hlavního mistra výroby. Jsem nepřímo nadřízený směnovým mistrům a přímo nadřízený cca 55ti operátorům výroby.

Můžete srovnat Vaše současné zaměstnání s předchozími? Jsou zde rozdíly v přístupu? Mé předchozí zaměstnání bylo ve Velké Británii. Mezi tímto a ve Velké Británii nevidím téměř žádné rozdíly. Možná jen, že vyšší management ve VB měl větší odstup ke svým podřízeným. Větší rozdíl vidím mezi učitelováním na ZŠ a touto prací. Mnoho rodičů se nemohlo smířit s tím, že jejich dítě učí Rom. První rok byl opravdovou zkouškou mé trpělivosti, rozvahy a chuti tuto práci dělat. Ty ostatní čtyři roky byly už klidnější, ale občas se našel někdo, kdo to nemohl přenést přes srdce. Největší problémy nastaly, když jsem oznámkoval dítě čtyřkou nebo dokonce pětkou. Takový rodič přišel i do školy a já musel vysvětlovat, proč jsem mu takovou známku dal. Paní ředitelka se za mě téměř nikdy nepostavila a nechávala to na mně. Stal se také případ, že jsem musel známku přepsat na lepší.

Proč je podle Vás mezi Romy/příslušníky etnických menšin tak velká nezaměstnanost? Podíl na této skutečnosti nesou obě dvě skupiny, jak majoritní, tak menšinová. My Romové se musíme více snažit a dokázat, že jsme hodnotnou skupinou této společnosti. Čím víc nás bude vzdělaných, tím více příležitostí budeme mít. Bude ještě dlouho trvat, než naše společnost bude zaměstnávat lidi pouze podle jejich zkušenosti, znalostí a dovedností. Je pouze na nás, Romech, abychom dokázali, že chceme dělat, že vzdělání je pro nás důležité. Velká skupina Romů ještě stále nepochopila, že vzdělání je jediná správná cesta jak dosáhnout lepšího, kvalitnějšího života. Naučit Romy takto myslet je úkol pro nás všechny.

Myslíte, že mají Romové při ucházení se o zaměstnání stejné šance jako ostatní uchazeči? Určitě ne. U nás v Ústeckém kraji je „romská otázka“ pořád žhavé téma. U mnoha obyvatel je Rom někdo, kdo neumí a nechce pracovat, někdo, kdo vyšel zvláštní školu a využívá sociální systém. Mnoho mých vzdělaných romských přátel má problém práci sehnat právě proto, že jsou Romové. Jak jsem odpovídal již v předešlé otázce, podíl na této skutečnosti mají obě skupiny obyvatelstva. Většina z nás není dostatečně vzdělaná a ochotná se přizpůsobit, z čehož vyplývá téměř nulová šance na zaměstnání. Přizpůsobením nemyslím zavrhnout naši kulturu, jazyk, hudbu, ale začít se chovat jako občan ČR se všemi právy a povinnostmi. Většina z majoritní skupiny zase není dostatečně tolerantní, nemá schopnost rozlišovat lidi podle vzdělání, dovedností, ale pouze podle barvy kůže, a proto má skupina vzdělaných Romů problém práci sehnat. Pokud se majoritní skupina naučí rozlišovat lidi podle vnitřních ukazatelů a Romové se zaměří na vzdělanost sebe sama a svých dětí, tak problém který tady řešíme, přestane být problémem.

Napadá Vás ještě něco, co byste nám chtěl sdělit? Děkuji vaší společnosti, že se zabýváte touto problematikou. Přeji vám mnoho úspěchů do dalších let. Děkuji také managementu firmy Czech Pak za její přístup, za to, že neklasifikují člověka podle rasy, ale podle zkušeností a dovedností.

Děkujeme za rozhovor.